Luční fikce

Tenhle článek nemá s gastronomií naprosto nic společného. Spíše se jedná o jakési ohlédnutí se za jarem, kombinované s rozpačitostí z dnešního počasí. Přeji příjemné počtení.

PS:Obrázek jsem si s dovolením půjčil ze stránek: https://www.insectaculture.com/ddiadema.htm

Je nádherný letní den. Ta obrovská žhavá koule na obloze dokazuje každé živé bytosti svou nezkrotnou sílu i mateřskou vlídnost. Neviditelnými prsty páčí z nalitých pupenců rostlin ty nejkrásnější květy a zároveň jakoby mimochodem vysouší kapky rosy z trávy, ve které sedím. Je pozdní ráno, ale vše jakoby se teprve probouzelo. Slyším zpívat ptáky a z trávy pode mnou se ozývá nesourodá kakofonie cvrkání a bzučení. Připadám si jako někde na tržišti, kde se každý prodávající snaží strhnout na sebe všechnu pozornost a přesvědčit všechny ostatní o tom, že právě jeho zboží je to nejlepší. Brouci tu právě vedou debatu s lučními kobylkami o možné invazi berušek na východní kvadrant louky. Strašně se u toho rozčilují a titulují se těmi nejstrašnějšími entomologickými přízvisky. Pobaven tou představou se skláním a koukám na celou věc s odstupem v roli nezávislého pozorovatele.

Vidím město. Obrovitou metropoli, jejíž populační limity na první pohled přesahují možnosti matematiky. Mravenci jsou tu evidentně mistry logistiky. Kolony tvořící se na jejich přesluční magistrále plynule popojíždí a po nehodách na jejich pomyslné D1 není ani vidu ani slechu. Legerka hadr, říkám si a sleduji, kterak vše pečlivě dohledují čmeláčí vrtulníky Zelené Vlny. Létají sem a tam, fotí si vše ze všech stran a pak odlétají roznést horké novinky po celé louce. Mají nejspíš v květech spousty přátel, neb se v každém zastaví, na skok se nechají pozvat dovnitř a zas hurá za dalším klevetěním. „Dost bylo kuliček valených koprofágními brouky“, hlásají undergroundové, pseudo-ekoaktivistické nápisy much na stéblech trávy spojených vláknem křižáka. Až opravdu z blízka je vidět, že se demonstranti pavoučím vláknem ke stonkům nepoutají v rámci protestní akce, a už vůbec ne z vlastní iniciativy. Z přemýšlení mě vyruší shon na náměstí Udupané Hlíny. Davem ploštic se prodírá kudlanka pohupující se ze strany na stranu a velkýma očima sleduje vše, co se pohne. Mimozemšťani nebo spíš mimolučťani, napadne mě po chvíli. Přilétla sem z úplně jiné země a teď terorizuje pražské louky. Trochu očekávám, kdy se na scéně objeví beruška sedmistatečná - Ripplayová aby zasadila nevítané delegaci rozhodující úder. Představuji si líté bitvy, kde armáda kudlanek loupeží svýma nohama těla našinců, za živa je požírá a bez nejmenšího pocitu viny decimuje pražskou luční scénu. Cítím, jak se mi z hlavy vytrácí kdysi tak zvučná jména Petera Jacksona a HR Giggra. Ach vy marnotratní, přemýšlet o vesmíru či jiných světech..