Prasárna, kterou jsem chtěl jíst s Krtkem

Taky máte někdy chuť mít na talíři úplně všechno, rvát si to do toho otvoru, který máte vpředu na hlavě tak, aby Vám to lezo těma dvěma otvory po stranách hlavy, a když to potom vyměšujete tím posledním otvorem z míst, kam slunce nesvítí, slyšícte plakat anděly? Tak tohle je jedno z těch jídel. Dostal jsem chuť být surový na svůj žaludek. Chtěl jsem si sáhnout až na úplné dno, chtěl jsem spadnout ze židle pod stůl a tam hodinu a půl nepřetržitě chroptět vysílením. Chtěl jsem vědět, jestli se mi skuečně začnou dělat boule za ušima, chtěl jsem věět, jestli můžu mít při jídle orgasmus... Několikrát. Dnes mohu s klidným svědomím a bez toho, aniž bych ztratil svou chlapeckou nevinnost konstatovat "Ano, to vše je možné".

Byl jsem s Týbou na jakési prezentaci umění a gastronomických schopností kdesi poblíž Karlova mostu v jisté staročeské restauraci. Po letmém prohlédnutí jídelního lístku jsem zajásal. Kuchař, který si může říct 155 Kč za hříbkovou polévku, přeci musí disponovat nějakou měrou gastronomického umu. Jako malý chlapec jsem se těšil, až přede mne postaví největší pokrm celého jídelního lístku, jakousi cestu kolem světa této kulinářské komůrky. Nasrali mě, to Vám povím. Celá ta paráda vypadala asi nějak takhle: 

Spíše než-li vizitka kuchaře mi to připadalo jako obraz bídy a utrpení nebo přehlídku ztracenéh očasu. Dodnes si nemůžu vybrat. Nutno podotknout, že těch pár klobásek naházených na prkénku, velmi málo oschlých masíček, 2 žebírka, která nebyla až tak špatná, a obrovská hromada pórku a jiné štiplavé zeleniny vychází v této experimentální laboratoři na nádherných 850 Kč. Kdyby to aspoň z části utěšilo mou touhu, kterou jsem předesílal na začátku tohoto článku, snad o tom ani nepíši s takovým despektem. Potom, co jsme dojedli, decentně osušili umaštěné rtíky přiloženým kapesníčkem a krátce zhodnotili naše rozpoložení, rozhodli jsme se, že pojedeme k Čejpům na pořádný kus masa, to jest grilované vepřové koleno.

O několik tříd lepší zážitek, komorní atmosféra a sofistikované gay narážky daly vzniknout této romantické fotografii, za kterou ti Tiborku mockrát děkuji.

Pak už snad jen moučníček a dalo by se tvrdit, že jsem se cítil spokojeně.

Jenže znáte to. Ten blahý pocit štěstí, ta nádherná hřejivá euforie nikdy nevydrží dost dlouho. A tak jsem Vám cestou domů, proč to neříci, dostal trochu hlad. Po pečlivém uvážení jsem se uvolil spíchnout si něco malého, lehkého na zub ve své útulné kuchyňce. Nazval jsem to Jarní vánek v liliovém květu.

Suroviny:

4 kuřecí stehna

1 mrkev

1 kořenová petřžel

200 g zelených fazolových lusků

200 g slaniny na plátky

1 cibule

bílý jogurt

2 cherry rajčátka

koření "bylinkové máslo"

4 brambory

sůl

pepř

olej

máslo

Postup: 

Dnes večer na žrádýlku...