Já VS Praha, matička špinavá, Vltavou smáčená... Za děvku všech měst mnou tolikráte označená

Stojím mezi Hlavákem a Masaryčkou, bolí mě ruce a je něco okolo šesté hodiny večer. Před chvílí mi skončila pracovní doba, a protože je pátek, probouzí se ve mně ten starý známý pocit, který již tolikrát zazmítal morálními zásadami, maminčinou výchovou i statistickými údaji o množství alkoholu vypitého za noc na občana Prahy. Dnes ne, říkám si/mu. Mám před sebou ještě spoustu práce s přidáváním nových receptů, těším se na vyhřátou postýlku a je jen málo okolností, které by dokázaly oddálit můj příchod domů. Je tu jedna maličkost. Přemýšlel jsem o tom, že bych si sednul na JEDNO zrzavý, sám, napsal alespoň jeden článek a pak se teprve nechal uvrhnout do víru otcovských a manželských povinností. Chlapi sobě... vždyť to znáte... Jedno!?!

Nepříjemně chumelí, je asi mínus 10 a tramvaje neúnavně podporující to pidlikání, kterému se říká cesta z práce, se na mě dnes asi domluvily. Pětka prostě nepojede. Ještě že jsem hrdina a neotřesitelný idol sdružení mladých otužilců, říkám si a pokouším se nemyslet na to, že tu stojím s rozepnutou VĚTROVKOU a pod ní jen triko. Protože mi sněží do ksichtu zavírám oči a pod víčky, na plátně mého soukromého kina, se naprosto zřetelně objevuje obraz mně samotného, kterak prstíky písmenko za písmenkem sypu do svého chytrého mobilního telefonu, cítíc se komfortně a v bezpečí, v područí jedné z pražských antidehydratačních zařízení..

Bez větších problémů se dostávám až na místo. Těším se jak malej kluk a leckterá věta tohoto článku se mi už v té chvíli honila hlavou. Bárek je poloprázdnej, a hraje tichá hudba, do které tklivě kvílí Natacha Atlas.  Jak inspirativní. Kdo mohl tušit, že se to takhle posere.

Sedám si a chci popustit uzdu své fantazie, když v tom - "píp". Víte.. ono to nebylo jen tak nějaké "píp" které slyší průměrný chovatel drůbeže asi 2 256 886 x za den. Bylo to ohlášení, že baterii mého mobilu zbývá cca 20 minut, pokud tedy nehodlám zbytečně sahat na displej. V takovém případě je provozní doba přístroje odhadována na.. řekněme na né moc dlouho. Píšu jedné chápající duši, jak strašně jsem zklamán a celou vinu házím na jistý zaostalý národ. Pak displej zlověstně pohasne a je po všem. Dopiju a půjdu.

Původně to mělo být delší. Víte, ten den/večer se stala strašná spousta věcí. Odhalil jsem lháře, seznámil se se super člověkem, opil jsem Vláďu, nechal ho padat bezvládného do sněhu, táhl ho v největší vánici asi 3 Km pěšky (stále ve větrovce), nechal se ojíždět cikánskou kurvou, která mi přestala šacovat kapsy až ve chvíli, kdy jsem jí naznačil, že jí urazím palici, jestli toho nenechá, rázem toho litoval, když se okolo nás (mě a bezvládného Vládi), začali sbíhat existence s pochybnými vyhlídkami na existenci.. ten článek snad jednou dopíšu.. ale zatím se snažte uvěřit, že to dopadlo dobře a já odešel po prvním pivu domu.